.

Interview

Umí ještě Hugh anglický akcent? Kdy ho používá?

Tento rozhovor zprosředkoval John Canter - dlouholetý přítel hvězdy seriálu House a ptal se na lékařskou a osobní anamnézu...

Přítelem Hugha Laurieho jsem už dvacet let. Oslovuje mě "Rock", přezdívka, kterou mi dal začátkem devadesátých let, když jsem byl skript editorem komediální série A Bit of Fry an Laurie na BBC TV. (Možná moje horalská povaha? Moje železné zásady?) Já mu říkám "Hugh". Kdybych musel vyrukovat s přezdívkou pro něj, tak by to bylo asi "Gifto". Je talentovaný herec, komik, scénárista, romanopisec, hráč na piano a sportovec. Má brilantní a neobyčejnou mysl. Je urputně precizní. Hergot, mohl by dostat práci v NASA, i když by vám nepochybně řekl, svým ironickým a sebepodceňujícím se způsobem, že by to nebyl žádný význačný a inteligenci potřebující obor.


Ach, to sebepodceňování. Podle mého názoru (originál: For my money?... "Na mé peníze" které, musím přiznat, nelze srovnat s jeho) Giftovo sebepodceňování je komplikovaná věc. Ano, má neobvykle vysoké požadavky, o kterých si myslí že je neplní. Ale to sebepodceňování je také motivem k tomu, aby se méně talentovaní (my) cítili lépe. Možná nebudeme mít jeho dovednosti, ale ani jeho bolest. Na společném víkendu ve Skotsku v roce 1992 jsem ho viděl jak rozdrtil v tenise svého spolukomika Bena Eltona. Posléze byl k neutěšení. Je to tak. Hugh Laurie, Gifto, vítěz, se trápil. Nedosáhl výkonu očekávaného třeba od Pete Samprase. Některá z jeho podání byla špatná. Pár z jeho es letěla bez mála rychlostí 100 mil za hodinu. Ben Elton, poražený, skončil utěšováním jeho.

Trápení, jako věrný policejní pes, pronásleduje Hugha Laurieho všude. ?Je po nás? - byla jeho věta v A Bit of Fry and Laurie (pozn. úplně poslední díl) . Ale není to jen o zkáze a beznaději. Dal bych jim tak 87%. Vidět ho hrát boogi-woogie na piano, v klobouku, doprovázeného svým synem Billem na saxofon, to je obraz naprostého štěstí.

Prostě je nadaný, intenzivní a komplikovaný člověk. Mýtusem je, že po hraní blbců v A Bit of Fry and Laurie, Černé zmiji a v Jeeves and Wooster, Laurie nějak sám sebe proměnil do americké mozkovny a guru přes mrzoutství, Dr. House. Ale s tím nesouhlasím. Vzpomínám si zejména na pitomce, kterého hrál v druhé sezóně A Bit of Fry and Laurie - blonďatý Australan, který se stal svědkem nehody na ulici. Stephen Fry hrál televizního novináře, který ho přišel vyzpovídat. Novinář mu vysvětluje, jak se to natočí: On se ho zeptá, pak by měl Australan popsat co viděl.

"Tak jsem tady stál a ten chlápek přišel zpoza rohu," říká vzrušeně Australan. Fry trpělivě opakuje, že by neměl nic říkat, dokud nebude tázán. Australan přikývne, pak spustí znovu svůj popis nehody. Toto se stane několikrát za sebou. Není tu nic, co by mohl novinář udělat, aby ho zastavil - až na to, co nakonec udělá - praští ho do nosu.

Hugh hrál tohoto Australského pitomce jako hrál Bena Eltona (pozn. film Maybe baby) . Nebylo na tom nic nepřirozeného, žádný ústupek z vyšších standardů. Vytvořil postavu tak naprosto hloupou, tak nesmírně tupou, tak dojemně zoufalou - tak proklatě blonďatou - že se stala úplně dojemnou.

Bylo to mistrovské komické herectví, což je mistrovské herectví, tečka. Kdybyste tehdy řekli, že za 17 let bude hvězdou ohromně úspěšného amerického televizního seriálu, bude hrát doktora se špatným chováním, věřil bych vám. Proč ne? Měl herecké kvality, náruživost, oduševnělé oči. A měl jakousi komickou šťávu, která je teď nedílnou součástí House.

V třetí sezóně je takový pěkný moment, kdy House potká osmiletého bratra svého pacienta. Jen tak se vedle něho posadí, zakroutí sebou jako žirafa dostane se k němu neuvěřitelně blízko a zeptá se: "Mohu být tvým imaginárním přítelem?" Cožpak to není legrační?

V posledních pár letech Gifta stěží vidím. Žiju na východním pobřeží Anglie. On, jak víte, povětšinou žije na západním pobřeží Ameriky. Takže když se mě neuvěřitelně hodní lidé z TV GUIDE požádali, abych s ním udělal rozhovor, navrhl jsem, že bychom ho mohli udělat přes e-mail, což je teď náš přirozený způsob komunikace.

...................

John: Čtvrtá sezóna. Co je nového? A kdo je nový?


Hugh: Bolest pravého lokte je nová a zrak je horší. Mám za to, že tu jsou v seriálu nějací noví herci, což je vzrušující. Na konci třetí řady House ztratil tým a teď se dal do najímání náhrad. Do čtvrté epizody zúží pole kandidátů na šest, jejichž jména ti nemůžu říct, protože jsem profesionál. Omar Epps, Jennifer Morrison a Jess Spenser jsou tu pořád, díky bohu, ale už vyrostly a v nemocnici přešli na jiné pozice.

...................

John: House určitě má teď nějaké štěně. No tak. Jenom drobounké mrňavoučké štěňátko. Ne? Náznak psího zárodku?


Hugh:Jestli ještě někdy použiješ slovní spojení "drobounké mrňavoučké štěňátko", měl bych poslat k tobě domů nějaký lidi. Ne, House nemá štěně. Štěně bude signálem konce seriálu, pravděpodobně okolo šesté řady. Nebo 42 v psích rocích. Měli jsme v seriálu psa, ale hodně jsme se zapotili, abychom z něho neudělali drobounké mrňavoučké štěně..

....................


John: Jaké je srdce dobrého doktora?


Hugh: 125 na 80, stabilní puls 55, chladný jako velšský hrob.

....................


John: Hvězdy se určitě perou o to, aby si zahráli v seriálu. Nějaká možnost, že bychom viděli Bona? Karl Rove? Nechá se Homer vyšetřit, proč má jen dva vlasy?


Hugh: To je směšný. Karl Rove je animovaná postava, jak dobře víš. Jednou z výhod našeho úspěchu je, že jsme chránění před potřebou "senzačního obsazení"; nikdo neprosazuje do rolí neuvěřitelné hvězdy k dosažení úspěchu. V minulé sezóně hostoval Dave Matthews jako hudební génius, ale on byl mimořádně dobrý a muzikální a úžasný. Prostě pro tu roli ten nejlepší.

....................


John: V e-mailu z listopadu 2005 jsi napsal: "Měli obsadit Jeffa Goldbluma, nikdy se neunavím tím, abych jim to připomínal." Kdo ještě by mohl dělat House lépe než ty?


Hugh: Těch jmen je mnoho. Vlastně se mi líbí myšlenka střídajících se Housů. Herci by se mohli zapojit a hrát tu roli měsíc nebo dva a pak by předali hůl. Mohlo by být zajímavé vidět Jeffa Goldbluma jeden týden a Mickey Rooneyho druhý. Taky by to nemuselo být zajímavé vůbec.

....................


John: Když mluvíme o Jeffovi, se kterými legendami obvykle vyrážíš? The Streepster? The Quiadster? The Pennster? The Deppster? Nepřál bys sis, aby žil Burt Lancaster?


Hugh: A komu nechybí Lancesterster? Ale já rozhodně nevyrážím s legendami.Vlastně nevyrážím vůbec nikam. Mám takovou silnou averzi proti všudypřítomným digitálním fotoaparátům, že prostě nesnesu jít vůbec nikam. Je to k pláči. Ne že bych byl ideálním cílem paparazzi - to rozhodně nejsem - ale v téhle době nemusíš existovat proto, abys sis nechal rozsekat svoji duši a nechat ji vystavit na pranýři. Takže místo toho prostě sedím doma a civím na stěnu. Na které naštěstí visí obrovská plazmová televize.

....................


John: Jak se udržuješ v kondici? Nemá celodenní opírání se o hůl škodlivý dopad na tvoje zdraví?


Hugh: Běhám 6 až 8 mil denně, plus činky a aerobik během přestávky na oběd. Taky hodně ležím, což mě udržuje štíhlým.

....................


John: Tak jak jen mohu říct, tak tě úspěch vůbec nezměnil. V čem to je? Proč skrz to všechno procházet, když tě to nezmění?


Hugh: Jediný důvod, proč mě to nezměnilo je, že když jsem sem přišel už jsem byl povrchní, lakomý egoista s touhou po zbraních, kokainu a otroctví. Ale slušnějšího člověka by to asi změnilo.

....................


John: "Hey! Vy jste Hugh Laurie!" "Hej! Vy jste House!" Kterému pokřiku dáváš přednost?


Hugh: Dávám přednost oběma před "Hej! Vy jste Angele Lansbury!"

....................


John: Které z mylných představ o tobě bys chtěl nejraději vyvrátit?


Hugh: Byl bych poctěn, kdy tu byla vůbec nějaká představa o mně, mylná nebo jiná. Můžu jednu říct a vyvrátit ji v jedné větě? Nejsem v tom.

....................


John: Co teď posloucháš?


Hugh: James Hunter je teď moje volba. A taky poslouchám sám sebe poměrně častěji než je zdrávo. Hraju něco na piano a uvažuju "ó, to je dobrý" a pak to hraju zas a zas dokud na mě nezačnou bušit sousedi.

....................


John: Máš pořád moje elpíčko Dr. John Plays Mac Rebennack? Jsem si jistý, že jsem ti ho půjčil v roce 1995. Hele, podívej, nejsem rozčílený. Opravdu. Nazývej to dárkem.


Hugh: Oh, božínku, ano mám...omlouvám se. Má dojem, že mám taky Gumbo. Neodpustitelný. Ale hele, Rocky, vinyl??? Udělám ti laskavost. Pošlu ti to jak jen najdu obálku. Leč velkým obálkám taky odzvonilo.

....................


John: Už jsi napsal svoji showbusinessovou autobiografii? Jaký je název?


Hugh: Ne, ani to nemám v plánu. Třebaže jako titul jsem měl vždycky rád The man in the ironic Mask. (Muž s ironickou maskou).

....................


John: Kdo je tvůj doktor?


Hugh: Žádného tady nemám. Není to ironie? Ne, nemyslím si.

....................


John: Jako občan Spojeného království se nemůžeš ucházet o prezidentský post. Ale House by mohl. Myslíš, že jsou Státy připravené na prvního fiktivního prezidenta?


Hugh: Nemyslel jsi druhořadého?, ptal se s ironickým úsměvem a počkal než utichl výbuch satirického smíchu. Ale vážně (podívej, začínám větu s "ale vážně"), všechny veřejné osoby jsou v dnešní době fikcí, a možná že i vždycky byly. Byl opravdu Plato tak dobrý? Pochybuju. Myslím, že měl tým.

....................


John: V tom samém mailu s Jeffem Goldblumem z roku 2005, jsi napsal: "Řekli mi, že jsou v L.A. obchody, kde průměrný Angličan v jemně proužkovaném obleku, unavený nošením buřinky, si může nakoupit zásoby Marníte (divnost, vyráběná z extraktu kvasnic, vzniká jako vedlejší produktu při vaření piva, marníte je lepkavá, tmavo hnědá hmota s velmi výraznou chutí; mohli jste ji vidět v Mr. Bean o Silvestru, jak v ní namáčí kousky větiček - to jsou teda chutě), PG Tips (čaj), Keller?s Dundee Marmalade (citrusová/pomerančová zavařenina), fotbalového násilí a tak dále.? Jaké přijímáš opatření k udržení své rodné duše?


Hugh: Někdy se mi dostanou do ruky anglické noviny, pokaždé toho lituji. Jinak, každou středu si s anglickým instruktorem opakuji kriket a procvičuji si sarkasmus. Ukáže mi nějakou techniku nebo tak něco a já musím říct "wow, jaká vynikající technika" zesměšujícím způsobem.

....................


John: Jsi nejvýznamnějším vývozním artiklem od doby Beatles. Znepokojuje mě to. Chystáš se rozpadnout?


Hugh: Nech toho.

....................


John: Vážně. Schválně jak moc jsi americký? Co bys řekl:
A: Dejte mi kávu!
B: Mohu dostat kávu?
C: Mohl byste mi dát kávu?
D: Směl bych prosím dostat kávu? Žádný spěch. Až budete mít čas.


Hugh: To je chyták, ne? Zvolil bych čaj. (A když už o tom mluvíme, tak v již dřívější otázce jsi použil ?guest? (host) jako sloveso, což myslím je přestupek proti britskému zákonu. Tentokrát to nechám být, ale jako poddaní Její Výsosti nemůžeme takhle zeslovesovávat podstatná jména.)

....................


John: Umíš ještě anglický akcent?


Hugh: Jen během aktu lásky. :-D

 

 

Zdroj: Google.com


Žádné komentáře
 
Materiál zveřejněný na tomto webu je majetkem hugh-laurie.wgz.cz. Pokud si budete chtít cokoliv zkopírovat, požádejte o svolení administrátora. V.aries (c) 2008 - Kontakt: V.aries@seznam.cz